„Art de vivre“ podle Štěpánky Strouhalové

23/05/2017

 Na Azurovém pobřeží je spousta míst, kterým sluší přívlastek "lahůdková" (samozřejmě nejenom, co se týká gastronomie). Jedním z nich je Antibes, místo jako stvořené pro rendez-vous malířů, básníků, spisovatelů, hudebníků... Tady například Jules Verne napsal slavný román Cesta kolem světa za 80 dní, Francis Scott Fitzerald část románu Velký Gatsby, mířili sem takoví jazzoví velikáni jako Sidney Bechet, prostředí si podmanilo Pabla Picassa, který se stal čestným občanem Antibes... A tak vlastně ani moc nepřekvapí, že v tomhle městě múz a umění sídlí umělecká agentura  ArteMuse a Francouzsko-české kulturní sdružení (Association Culturelle Franco Tchèque). Jistou zajímavostí ovšem může být, že oba projekty založila česká novinářka, Štěpánka Strouhalová.

Jaké to je, být prezidentkou (předsedkyní) v departementu Alpes Maritimes?

Máte pravdu, Francouzská riviéra, to je opravdu lahůdková inspirace, která oslovuje snad všechny smysly. Ne náhodou se tak stala uměleckou destinací číslo jedna, která přitahovala intelektuální a uměleckou elitu snad z celého světa. Citlivá duše umělce na tomto půvabném území, obdařeném přírodními krásami i pitoreskním světem zdejší historie, nemůže zůstat nedotčena. Ani já jsem nebyla výjimkou. Antibes, se starodávným Château Grimaldi na pozadí impresionistických barev azurového moře a nádherných Přímořských Alp, které vystrkují vrcholky zasněžené až do poloviny května, mě dostalo! Už na první reportáži po stopách malířů až na pláž la Garoupe, jak ji F. Scott Fitzgerald popsal v románu Něžná je noc, jsem byla lapena a musela se vracet znovu za dalšími objevy, až jsem na jedné z reportáží zůstala a "píši" ji dodnes. Neobyčejná pestrost kulturního dědictví, které tu dlouhé zástupy umělců zanechaly, není jen skvělou a nevyčerpatelnou náplní pro články a knížky. Kultura a umění jsou moje velké vášně, a tak jsem logicky chtěla přispět k výměně mezi Českem a Francií, která má sice své historické kořeny, ale nikdy nebyla nijak závratná. Až z povzdálí jsem si uvědomila, že kulturní propojení mezi oběma zeměmi může být stejně zajímavé a bohaté jako naše tradice, které se někdy tak zajímavě potkávají.

Něco o Francouzsko-českém kulturním sdružení napovídá už název, něco je patrné z jeho zaměření, což je mimo jiné ekonomické spolupráce - třeba turistika. Co patří momentálně k takovým nejsilnějším turistickým magnetům Azurového pobřeží?

Je to právě ta neuvěřitelná všehochuť a působivé kontrasty. Elegantní pobřežní promenády a pláže můžete snadno vystřídat za osvěžující zážitky v autentické přírodě s vysokohorskými štíty za pouhou hodinu cesty autem směrem na sever, a tak se vám může stát, že se vykoupete a zalyžujete si třeba ve stejný den. Za necelou hodinku se ocitnete pro změnu směrem na západ v utěšeném kraji vinic v oblasti Var a od St-Raphaël až do St-Tropez, kde se můžete vydat na ochutnávky nejlepších francouzských růžových vín. Právě v tomhle období vrcholí sklizeň, ve většině městeček i na vinařských zámcích pořádají slavnosti "Fête des vendanges" a to je velká výzva pro každého milovníka vína a gastronomie. Mimochodem turistika spojená s vinařstvím, ale i dalšími typickými francouzskými specialitami, jako je gastronomie či parfémářství, obohacené navíc s relaxem či sporty, patří dnes k novým trendům zážitkové turistiky. A to vše doplňuje nabitý kulturní kalendář zdejších divadel a koncertních sálů, kam se sjíždějí interpreti zvučných jmen. Takže s nadsázkou řečeno, zajedete-li si na Francouzskou riviéru, celý svět máte u nohou.

Vraťme se dva roky nazpátek, kdy se v Nice konal festival českého filmu. To jsme tady mohli potkat také Jiřího Menzela, který festival zahájil. Jaký je na Côte d'Azur zájem o českou tvorbu (nejenom filmovou)?

Pokud jde o českou tvorbu, řekla bych, že Francouzi asi nejlépe znají vážnou hudbu a s českými tvůrci a soubory se tu setkáváme především na rozhlasových vlnách specializovaných rádií. Festival českého filmu jsem hned po založení asociace nabídla záměrně jako okénko do naší kultury, která je zejména na jihu Francie až na výjimky dost neznámá. Běžní Francouzi většinou ani neví, kam Česko geograficky zařadit. Znají sice Prahu, ale klidně ji umístí třeba do Maďarska. Byla jsem proto příjemně překvapena podporou zástupců departementu a Conseil Général, který první festival zcela financoval. Artové kino Mercury jsme měli nabité, tři projekce během pěti dnů... "Jaká kultura a jaká historie," pochvalovala si starší Francouzka po Menzelových Postřižinách... Další ročník region očekával logicky podporu z české strany, které se nám zatím bohužel nedostalo. Velký problém s českými filmy ve Francii představují titulky, které jsou finančně nákladné. Pro první festival jsme tedy z úsporných důvodů využili ty stávající otitulkované, především ze zásoby francouzské distribuční společnosti Malavida, jejíž majitelé jsou milovníci českého filmu z doby nové vlny. Další ročník však potřebuje i nové filmy, které tentokrát musíme otitulkovat sami. Než se nám podaří najít vhodné partnery, pracujeme na dalších aktivitách. Nyní například ve spolupráci s režisérem Jaromírem Knittlem, který žije v regionu, chystáme divadelní kurzy a představení, připravujeme výuku českého jazyka, tematická setkání nebo tradiční svátky jako oblíbený český Mikuláš. Jako asociace můžeme být velmi užiteční ve styku s místními subjekty, proto také nabízíme podporu českým firmám, které se hodlají uplatnit na francouzském trhu. Naší hlavní misí je však kultura a proto partnerům, kteří by měli zájem podpořit naše akce, umožníme současně významné zviditelnění při výstavách, koncertech, festivalech.

V internetovém světě se nic neutají a tak jsem se tady o vás také dozvěděla, že jste novinářka se zaměřením na kulturu, umění, cestování a art de vivre. Co všechno se dá pod tímto pěkným francouzským pojmem "umění žít" představit?

Řekla bych že "umění žít" je rafinovaná směsice namíchaná z dobře udržované kulturní tradice a pořádné špetky rebelantství pocházející už z doby Francouzské revoluce. Není náhodou, že ve světové kolébce gastronomie se mnohé točí kolem stolování, nebo chcete-li kolem "art de table", který má svá přísná pravidla. Kdo už jednou navštívil Francii, dobře ví, že se tu obědvá jen v přesně stanovenou dobu a mezi jídly si prostě, kromě turistických restaurací, teplé jídlo nedáte. A pokud zde žijete delší dobu, pochopíte, že život ve Francii je přísně společensky zakódovaný téměř v každé oblasti a také podle toho, k jaké příslušíte (nebo chcete příslušet) třídě. Je to velký paradox ve společnosti, která si na povrch zakládá na rovnosti a bratrství! Hlavní půvab je zkrátka v tom, že francouzská kultura, ať už se jedná o umění, módu, gastronomii či způsob života si obecně drží svůj neochvějný styl jako krásná dáma, sice trochu komplikovaná, ale se svým magickým tajemstvím. Třeba něco mezi Coco Chanel, která kdysi vytvořila novou představu o dámské eleganci, jíž vévodí chlapecká svoboda, jednoduchost a pohodlí a Christianem Diorem se svou typickou ženskostí, zdobností a luxusem. Prostě typický francouzský paradox, vášeň pro klasicistní řád i barokní vzlet. Tak bych například charakterizovala pravé francouzské "arte de vivre".

Jaké zážitky v této souvislosti nabízí umělecká agentura ArteMuse?

Narodila jsem se doslova rovnýma nohama do opery, kde na předních pražských scénách zpíval nejdříve můj tatínek a nyní i můj bratr. A ve Francii jsem se znovu narodila do vína! Miluji kulturu a tradici, vytvořenou pozornou lidskou péčí, kterou můžeme ve víně vstřebávat po doušcích a objevovat prostřednictvím chuťových pohárků. A považte, hudba dala vinařství slovník - ochutnáváme noty, tóny a akordy... V projektu ArteMuse ( www.arte-muse.com ) jsem se pokusila spojit obojí a vytvořit opravdový dialog mezi hudbou a vínem. Třeba jako když posloucháme divoké a smyslné tóny argentinského tanga, které se snoubí s těžkým kořeněným vínem z Bordeaux, v kterém můžeme vychutnávat noty divokého ovoce, čokolády a kávy. K originálnímu projektu, který spojuje skutečnou someliérskou a hudební expertizu, jsem přizvala mimořádně nadanou a všestrannou sommeliérku Julii Scavo, (bronzová medaile v mistrovství Evropy someliérů 2017), která se svými degustačními analýzami pohybuje někde mezi poezií a matematickou přesností. Je totiž bývalá profesorka matematiky! A já se podle její degustace pak snažím najít vhodné hudební kousky, které by co nejvíce hudebně "chutnaly" k vybraným vínům. Koncert, který se prolíná s řízenou degustací, je zajímavé a neobvyklé představení, jež výborně doplňuje například vinařské a gastronomické akce, ale produkujeme ho i jako samostatný enologický koncert. Spolupracuji s mnoha hudebníky v regionu, z filharmonie v Nice, Cannes i Monaka, kde - a nikoliv náhodou - hrají i čeští muzikanti.

"Všechno, co si někdo dokáže představit, může někdo uskutečnit," prohlásil úvodem zmíněný Jules Verne. Jeho hrdina potřeboval na cestu kolem světa 80 dní. Kolik času člověk potřebuje, aby aspoň maličko poznal něco z magické atmosféry Azurového pobřeží?

Vernovo tvrzení mohu z vlastní zkušenosti potvrdit a doplnila bych ještě, že člověk má jít za svým snem, protože ten nepřichází náhodou. Touha je dar a je dobré ho přijmout, pokud někomu neublíží. Na Azurovém pobřeží žiji trvale přesně 5 let a jeho atmosféra mě nepřestává okouzlovat den co den, jako kdysi Henri Matisse: "Když jsem pochopil, že uvidím toto světlo každé ráno, nemohl jsem uvěřit svému štěstí," řekl ve svém známém pozastavení nad zdejším neopakovatelně jasným světlem, které změnilo jeho způsob malování. Tohle malebné Azurové pobřeží je však trochu past, někdy nesnadná, tak jako všechny krásné pastičky a člověk musí být na pozoru a protírat si oči často, aby se nenechal zaslepit! Abych konkrétně odpověděla na vaši otázku, po prvních létech objevů pobřežních půvabů pozoruji, jak se ve volných chvílích posouvám stále více do vnitrozemí, do autentických vesnic, přírody, hor, kde je život jistě méně blyštivější, ale zato mnohem více osvěžující a opravdovější. A řídím se podle návodu Marcela Prousta: "Skutečná cesta za poznáním nespočívá v hledání nových krajin, ale v tom, že se dokážeme dívat novýma očima."

Štěpánka Strouhalová je česká novinářka, která žije a tvoří na Azurovém pobřeží, v půvabném městě Antibes. Je autorkou projektu ArteMuse a Francouzsko-české kulturní sdružení (Association Culturelle Franco Tchèque). K jejím vášním patří umění, kultura, gastronomie. Víc se můžete dozvědět na stránkách www.arte-muse.com.

Foto: Mike McConell - foto Antibes (3x), ostatní archiv Štěpánky Strouhalové.