S jazzovou inspirací z Monaka do Prahy

11.05.2018

Nechat se unášet sny a fantazií je v případě Monackého knížectví neobyčejně snadné. Principauté de Monaco je přece svět neobyčejných příběhů, v nichž nechybí půvabné scenérie Přímořských Alp, luxusní jachty, přepychové hotely, proslulé kasino... O Monaku z trochu jiného pohledu jsme si povídali s výtvarnicí Marie-José Růžičkovou.

Moudrý Jan Werich říkával, že "čas má plné kapsy překvapení". Jak moc se čas podepsal na proměnách Monaka?

Monako mého dětství bylo krásné, tady jsem se narodila, chodila do školy, žili tu rodiče, sestry, kamarádky. Jenže pak se začalo před mýma očima měnit - v čase, kdy si kníže Rainiera III. bral krásnou Grace Kellyovou, začaly se stavět mrakodrapy a také bohužel postupně bourat staré vily. Byly to krásné stavby zdobené mozaikami, některé z nich ve stylu Art Deco, Belle Époque ještě můžete vidět - sousedství skla, betonu a kovu moderních budov je to zvláštní... Když jsem před časem byla v Monaku navštívit své dvě sestry, cítila jsem se tam cizí... Náš domov, kde jsem malovala první obrázky škola, ulice, kde jsem si hrála, to všechno zmizelo.

Kdy jste se poprvé rozhodla, že se z Monackého knížectví vydáte do světa na zkušenou?

V jednadvaceti letech jsem vzala kufr a odjela do Itálie, do Florencie. Původně jsem snila o Paříži, ale moji rodiče o tom nechtěli ani slyšet. Ve Florencii jsem restaurovala nábytek a obrazy poškozené po povodních v r. 1966, zdokonalovala se mimo jiné v technice rytiny. Po sedmi letech jsem se vrátila domů a také ke studiu hudby na konzervatoři v Nice.

Centrum s atmosférou Grand Prix
Centrum s atmosférou Grand Prix

Mám ráda citáty moudrých lidí, dovedou vystihnout snad každou situaci. Momentálně mě napadá jedna moudrost Julese Verna: "Náhoda není zrovna nejhorší průvodce, protože se obyčejně dobře vyzná v cestách." Jakou roli ve vašem případě sehrála náhoda?

Náhodou jsem také studovala v Monackém klubu, který sousedil s jazzovou konzervatoří. A náhodou jsem se tady v únoru 1981 potkala se svým budoucím manželem (legendární jazzman, skladatel a pedagog Karel Růžička získal ceny mezinárodní soutěže Concours International de Compositions de Themes de Jazz Monaco, později tady působil jako člen poroty a pedagog na hudební akademii - pozn. aut.) O dva roky později jsem se přestěhovala za manželem natrvalo do Prahy a objevovala zase úplně jiný svět...

Pohled na Port de Fontvielle
Pohled na Port de Fontvielle

Pojďme ještě na chvilku zůstat v Monaku a trošku poradit těm, kteří se knížectví teprve chystají navštívit. Co by si neměli nechat ujít?

Rozhodně Knížecí palác, tedy Palais du Prince a Katedrálu Monaco Cathédrale de Monaco), památky, které se nacházejí v Monaco Ville, v původní historické čtvrti. Odsud máte výhled na umělý přístav Port de Fontvielle i na původní Port Hercule, na Monte-Carlo a strmé kopce "ozdobené" mrakodrapy. Určitě bych nevynechala Oceánografické muzeum (Musée Océanographique), kde by člověk klidně mohl zůstat i týden a pořád bude mít co objevovat. 

Musée Océanographique
Musée Océanographique

 Navštívila bych takové památky, jako jsou proslulé Casino de Monte-Carlo nebo Opéra de Monte-Carlo, které jsou dílem architekta Charlese Garniera. A samozřejmě exotickou zahradu Jardin Exotique z roku 1933 nebo Muzeum prehistorické antropologie ( Musée d'anthropologie préhistorique), zajímavých míst je samozřejmě ještě daleko víc.

Už jenom z tohoto bleskového výčtu je jasné, že se na těch asi 2,02 km², což je rozloha Monaka, návštěvník určitě nenudí. Existuje tady ale místo, kde by se mohl cítit jako opravdový "Monégasque", tedy Monačan?

Když jsem žila v Monaku, dávali jsme si sraz dole na pobřeží, v restauraci, která se jmenovala L'Escale a kde dělali úžasné grilované ryby. A protože, jak jsem říkala, se tady všechno změnilo, změnila se i tahle restaurace. Ale víte, kde atmosféra zůstala v podstatě stejná? Na Place d'Armes, kde se koná populární trh Le Marché de la Condamine (už od roku 1880), jsou tady také obchůdky, kde se dá koupit všechno možné. A hlavně - nacházejí se tu kavárny, restaurace, pro mě je to snad jediné místo v současném Monaku, kde se můžu potkat se známými z dětství a na rozloučenou říct: "Čau, tak zítra v deset, jo?"

Place d'Armes
Place d'Armes

Říká se, že luxusní gurmetské zážitky si prý z Monaka člověk odveze v každém případě, ať už navštíví například restaurant Le Louis XV - Alain Ducasse nebo si vychutná místní specialitky - souhlasíte?

Určitě. Místní speciality jsou výborné, v každém případě si musíte dát národní jídlo zvané stocafi, pochoutku z tresky, rajské omáčky, ochucenou bylinkami a dalšími ingrediencemi. Vyzkoušejte i tradiční Barbajuan, to je taková smažená taštička plněná anglickou slaninou, špenátem, cibulí atd. Nebo Pissaladière monégasque, což je koláč s olivami a ančovičkami a samozřejmě proslulou placku z cizrnové mouky zvanou "La Socca". Kdo má rád italskou kuchyni, ten si nepochybně zamiluje i monackou - jsou si totiž podobné.

A takové Monako znáte?
A takové Monako znáte?

U pobřeží Monte Carla se vytváří nový poloostrov, díky kterému se rozloha země zvětší o 60 000 metrů čtverečních. Kdyby vám právě tady někdo nabídl luxusní apartmán, využila byste takovou snovou nabídku?

Ne. K moderní architektuře nemám vztah, pro mě je studená, nevyvolává ve mně žádné emoce. Kouknu se a nanejvýš řeknu, že je to zajímavé. Já potřebuji kolem sebe prostředí a věci s historií, proto se mi Praha nebo Florencie tak líbí. Když jsem přišla do Prahy, zapůsobila na mě natolik, že jsem nemohla ani malovat, pochybovala jsem, že je vůbec možné tu nádheru zachytit. Po čtyřech letech jsem si řekla, že už s tím musím něco udělat, že tedy obrázky budou víc o hudbě, než o Praze a pak se uvidí.

Monacké knížectví jako z pohádky (Palais du Prince)
Monacké knížectví jako z pohádky (Palais du Prince)

K vašim oblíbeným technikám patří akvarel, tempera, tužka - zapomněla jsem na něco?

Před časem se mě výtvarník Jiří Slíva zeptal, jestli bych si nechtěla vyzkoušet litografii. Proč ne, tu jsem ještě neznala, V litografické dílně jsem udělala dvě grafiky, zalíbilo se mi to. V hlavě mám ještě několik projektů, uvidíme, litografie je pro mě určitě zajímavá...

A úplně na závěr ještě jedna otázka, týkající se Monaka: Bylo tenkrát, před těmi několika "málo" lety těžké, rozhodnout se mezi výtvarným uměním a hudbou? Jakou cestu byste si vybrala dnes?

Stejnou, to znamená výtvarné umění spojené s hudbou, s jazzem. Jedno bez druhého pro mě neexistuje...

Marie-José Růžičková:

Místo narození: Monaco. Studia: Obecná škola výtvarných umění v Monaku, Městská škole kresby v Nice (la villa Thiole), absolventka oborů Piano a Orchestrální hra na Akademii hudby v Monaku. Studovala restaurování obrazů a spolupracovala s "International Art Gallery" v Monaku. Absolvovala stáže v Itálii ve Florencii, kde pomáhala restaurovat obrazy a nábytek po povodních v roce 1966. V roce 1983 se přestěhovala za svým manželem, vynikajícím jazzovým pianistou a skladatelem Karlem Růžičkou, natrvalo do Prahy. 

Z výstav: Několik kolektivních a individuálním výstav v regionu Monako, Výstava v rámci Letní jazzové dílny Karla Velebného ve Frýdlantě, Galerie Portheimka v Praze, Nymburk, Praha magica & Jazzová inspirace v Café 35, Výstava obrazů a vitráží v Broumově. Zatím poslední výstava: Jazz inspirace v Café 35, březen 2018, Francouzský institut v Praze. Nejbližší výstava: říjen 2018, Galerie Kavárny Čas, U Lužického semináře.

Jižní světlo

Akordeonista

                                                               Pierrot - vitráž

Použité foto: autorka a archiv Marie-José Růžičkové (foto odshora č. 1., 7, 9 - 12)